Review #1 = Hlava nehlava (Running with Scissors)

19. dubna 2017 v 21:27 | Reina |  ostatní články
"Osud pittsburskému rodákovi Augustenu Burroughsovi nadělil dvojí - neuvěřitelně bláznivý život a mimořádný vypravěčský dar. Autor dokázal obojí skloubit tak, že sobě zachránil zdravý rozum a čtenáře vyléčil z pocitu, že už nelze o ničem novém - zvláště pak o vlastním životě - nijak nově psát. Vybrané epizody svých pubertálních let strávených v Massachusetts líčí s dovednou lehkostí a svérázným vtipem, jako by se ve dvanácti letech neocitl v domě potřeštěného psychiatra, kam ho odložila jeho duševně nemocná matka, ale žil úplně normálně. S naprostou samozřejmostí vypráví, jak nechodil do školy, hrál si s přístrojem na elektrošoky, důvěrně se přátelil s pedofilem, krotil blázny a v rámci své absolutní svobody zažíval nejneskutečnější příhody. Svižné vyprávění nabízející inteligentní zábavu prostou pitvorného humoru lze číst i jako návod na to, jak si za všech okolností uchovat duševní zdraví."
zdroj: here




Jen tak na úvod, ano, tahle kniha se mi natolik zalíbila, že jsem kvůli ní začala sérii rádoby recenzí. Stane se. Plánuji "recenzovat" nejen knížky, ale sem tam i filmy, anime, povídky, jednoduše cokoliv, co se mi dostane pod ruku (Pod oko? ...meh). Prostě vše, co se mi bude zdát natolik zajímavé, že se budu muset vyjádřit.
Článek nebude nic víc, než hromada spoilerů, "zajímavých" ukázek z knihy, můj obecný názor, a jelikož byla kniha poměrně humorně psána, tak i kapka toho humoru.
(Připomnělo mi to moji parádní učitelku angličtiny, která celou třídu dokáže za pár vteřin uklidnit obyčejnou, avšak účinnou frází; "Humor? ...Přejde. ", kterou jsme si za ty roky lehce poupravili na naše vlastní; "Humr? ...Pojde. ". Ale věřte, tady bude humoru i humrů už jen díky ukázkám více, než dost. )

Tak teda nejdřív pár základních nudných info o knížce samotné, aby se neřeklo.

Autor: Augusten Burroughs (Chudák. Předem vám povídám... Chudák.)
Kategorie: beletrie
Žánr: autobiografický román (Znovu připomínám. Chudák. )
Překlad: Petra Kůsová

Okay, to by stačilo, a teď k té zajímavější části.

Knížka byla upřímně dost dobrá, dokonce lepší, než jsem si zprvu myslela, že bude, a za podivný první dojem nejspíše mohla poměrně vtipná storka ze školy. Objednávala jsem si ji přes spolužačku, takže mi ji donesla do školy. Celá zvědavá a dychtivá po vůni nové knížky jsem ji okamžitě rozbalila, radostí bez sebe a natěšená, až přijdu domů z dlouhé odpoledky a po nos se do ní zabořím. Ale jak mě většina lidí zná, o pauze mezi odpoledkami jsem to prostě nevydržela a musela jsem se alespoň kouknout. Seděla jsem společně se spolužákem na chodbě, a toho nenapadlo nic lepšího, než mě předběhnout a do knihy se podívat jako první. Otevřel, nalistoval náhodnou stránku, a s jistotou, že kolem nás nikdo není, začal předčítat popis docela dost divoké kuřby, kterou dvanáctiletý Augusten prováděl na svém pedofilním "kamarádovi". Fajn, v pohodě, jenže to, že se do pár vteřin za rohem vynořily z ničeho nic vykulené učitelky, to už tak v poho nebylo.
Vysmátí a rudí až na prdeli jsme se tedy vraceli do třídy a já si říkala, na jakou knížku se to pro lásku Boží chystám vrhnout.

Bohudík to nebyla jen další perverzní slátanina, na které jsme všichni zvyklí, ale kniha fakt na úrovni. Moc se mi líbil styl vyprávění alá "Právě mi odvezli mámu do blázince a já píchám s pedofilem, ale to nevadí, to je normální.".
Občas jsem se až divila, s jakou jednoduchostí Augusten své životní příběhy vyprávěl, jelikož kdybych já měla jako on líčit, jak můj náhradní otec, psychiatr dr. Finch, věští ze záchodu slova samotného Boha, to bych se fakt pomátla. A proto dvakrát platí, že kniha je opravdu ukázkou i návodem, jak si zachovat psychické zdraví i v těch nejabsurdnějších situacích.

Pauza na další zajímavé utržky, které mi zůstanou v hlavě asi navždy. Děkuji moc.

Kapitola Masturbatirium, str. 38
"Pomyšlení, jak sádelnatý doktor Finch odbíhá od pacienta, aby si ho v zadním pokojíku vyhonil, a přitom si prohlíží obrázky vagín vyvedené americkou retuší, v horším případě fotky Goldy Meirové, mě vyvádělo z míry. "

Kapitola Svaté obcování, str. 72
"Těžko si člověk mohl představit, jak fešný studentík Daniel sedí u Finchových v pokoji u televize, ukazuje na psího člena rodiny a řehtá se, protože malý Kajda se válí v záchvatu chechtavky se staženými kalhotami na podlaze a pes mu olizuje ztopořeného pindíka. "

Kapitola Poměry v rodině, dtr. 167
"Těsně po půlnoci jsem se probudil ze snu, ve kterém se mi zdálo, že se mi do zadku tlačí ztopořený penis. Ukázalo se, že se mi do řiti skutečně cpe ztopořené přirození.
"Kam se sereš? " houkl jsem na dřevorubce a prudce ho odstrčil. "

Ano, a teď si říkáte tři věci, možná čtyři.
1. Co je sakra zač ta domácnost Finchů?
2. Ty... názvy kapitol jsou zajímavé.
3. Opravdu je celá ta kniha jen o perverzních věcech?
4. ...Opravdu knihy o takových věcech čteš?

Domácnost Finchů je kategorie sama o sobě. V čele s psychiatrem doktorem Finchem dům obsahuje ještě Agnes, stará paní domu, pár dětí a sem tam nějakého toho pacienta. Dokonce ani zvířátka nechybí, a to mluvím o psovi, kočce, švábech v kuchyni a možná ještě nějakém tom hnusu. (Ne, pes ani kočka nejsou hnus. Švábi jsou. )
Jde o to, že celá psychiatrova rodina je svým způsobem trhlá, doktor Finch možná nejvíce. A dokážete si určitě představit, jak se v tom blázinci musel Augusten cítit, když ho jeho pomatená matka svěřila do jejich péče. Ne, nedokážete. Ani já ne. Proboha.
Ano, názvy kapitol jsou kapitola sama o sobě. Stejně názvem vedou "Jsi jen sexuální objekt" nebo třeba "Blaho sexu (prepubertální verze)", takže buďte rádi, ty nejhorší jsem nevybrala. Jen tak mimochodem, z té poslední zmíněné mi předčítal ten spolužák s učitelkami za zády. Rawr.
Ne, asi se teď budete smát, ale těch perverzních věcí tam skutečně není tolik, jak to vypadá. Vážně. ...Hej, věřte mi.
Sice jsem nezmínila ani zdaleka všechno, ale věřte, kniha je dost rozsáhlá na to, aby se to tam vešlo bez toho, aby to bylo přehnané. I když to občas bylo zvláštní, knize to opravdu dodalo šmrnc a nedokáži si ji bez toho vůbec představit, a to mi většinou hodně sexuálních narážek nebo scén v literatuře vadí. Dokud to není gay literatura. Jako tahle kniha. ...I když tomu chlapci bylo dvanáct a jeho "příteli" šestatřicet. Ne va dí.
A ano, čtu. Jsou boží. Zkuste to taky.

Když se zamyslím nad tím, jakou postavu jsem si oblíbila nejvíc, asi bych řekla, že Hope, téměř třicetiletou dceru psychiatra. Ano, sice byla "nudná", "obyčejná" a podobně, jenže mi chováním a povahou sedla víc, než ostatní. Možná i proto, že jako jediná nebyla mrdlá.
Ohledně hlavní postavy, jo, Augusten byl v poho, bylo na něm dost fajn věcí, jenže... Já nevím, jeho přístup k věcem, chování a přemýšlení se mi moc nezamlouvalo. Nevím, možná to bylo tím, co vše se mu v životě dělo, ale... Ne. Avšak moc se mi líbil třeba jeho zápal pro kadeřničinu a jeho až přehnaně klidná povaha. To bylo dost dobrý.
A kdybych měla říct, jestli převažovaly postavy, co jsem měla ráda, nebo co ne, rozhodně můžu říct, že bylo o dost víc těch, co jsem nemusela. Vlastně jsem tam měla ráda asi tak... dva, tři lidi? Nedivte se mi. Buď to byli totální magoři nebo arogantní zmrdi, so.
Ale jo, Hope, ta sedla hned.

Celkové zhodnocení knihy? Moc se mi líbilo rozvíjení postav, příběh, styl vyprávění, všechno takové. Fakt se to četlo jedna báseň a rozhodně jsem se nenudila. Žádná náročná četba to opravdu nebyla.
Co bych mohla vytknout je asi jen to, jak nepříjemné mi občas bylo přemýšlení hlavní postavy a i ostatních postav, prostě... Podivní to lidé. Ale to k tomu samozřejmě patřilo. Na spoustu sexuálních narážek a pár sexuálních scén si pro dnes stěžovat nebudu, tady se to jednoduše hodilo, a dost.
Moc knížku doporučuji, už teď mohu říct, že mi na dost dlouho přiroste k srdci, ať už humornými hláškami, jeho šílenými zážitky a nebo celkovým dějem a dobrou atmosférou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama